Tak konečně se dostávám k tomu, abych postupně nahrála nějakou tu fotečku z dovolené. První den pobytu na dovolené jsem si s Ebčou střihla zase short při Dogtrekingové akci Pes v tahu - okolo komína. Na startu nás přívitali usměvaví organizátoři, seznámili nás s variantami tras, dali nám startovní balíček a cenné rady včetně toho, kterým směrem se pro začátek vydat máme vydat. Mimochodem se zmínili, že před námi už nějaká fena Manchestra startovala, což mě potěšilo a začala jsem doufat, že se někde na trati potkáme.
Wilsonova vyhlídka
Na začátku jsem vylezla na Wilsonovu vyhlídku a užila si pohled na Dalešickou přehradu, hned po tom, jsem svou nepozorností 3x trochu zakufrovala. Prošly jsme Hartvíkovice a měla jsem posledních pár set metrů na to, abych rozhodla, kterou trať půjdeme. Zvítězil zdravý rozum a po tom, co jsem se dostala z nachlazení, jsem si vybrala 22 km trať, která měla vést pohodovějším terénem. Sluníčko svítilo, dobře se šlapalo, ale vítr byl zrádný a studený. Tentokrát jsme šly hodně na pohodu a na téměř rovinaté trati, jsme držely s Ebčou průměrnou rychlost jen 4 km/hod. No co Vám budu povídat, Ebče to nestačilo a tak si cestou aspoň kradla klacíky a jiné věci vhodné k "zabití" a okousání.
Pivovar Dalešice
Přestože, cesta neměla být extra hezká, našly jsem tu spoustu zajímavostí tu kytičky, tu houbičky, tam budova, tady křížek, případně výhled na elektrárnu Dukovany nebo na přehradu. U první kontroly byl nádherný, ale v té době téměř vyschlý rybník. Z této kontroly nás popoháněla chuť na nějaký dobrý nápoj, neb ve startovním balíčku, byla poukázka na pivo nebo limo z Dalešického pivovaru. Prošly jsme bránou, cvakly jsme si kontrolu a zamířily do dvora plného návštěvníků a trekařů. Vyčkaly jsme si frontu a já si k pití vybrala zázvorovou limonádu, která byla vynikající. Jen jsem dopila, tak jsme s Ebčou vyrážely dál, abych se moc nerozseděla a Ebča, aby se neklepala ve větru jak ratlík (ani mně po zastavení ve stínu a na větru nebyl zrovna hic).
Když jsme prošly pivovarskou bránou ven, tak najednou vidím, známou siluetu psa a říkám Ebče: "Hele, tady máš manžestrákovou kamarádku." Opravdu se nám poštěstilo a potkaly jsme na trati tu druhou fenu Manchestra. :-D Chvilinku jsme se s majitely zastavili na pokec a holky se aspoň očuchaly a chtěly si hrát. Jen mě trubku nenapadlo si spolu holky vyfotit.
kolegové dogtrekaři
Pokračovaly jsme dál, až jsme došly k poslední kontrole na této trati u zatopených mlýnů. Také krásné místo u Dalešické přehrady, cestou zpět na trasu jsme ještě potkali šeltiího kamaráda, který si s Ebčou pohrál a Ebča ho trošku ušpinila, protože chvilku před tím dělala svým tlapkám bahenní zábal. Pak jsme pomalu pokračovaly dál až jsme došly k odbočce, odkud jsme si trasu mohly ještě trochu natáhnout, po kontrole času na hodinkách a zrevidování mých sil, jsem si to znovu srovnala v hlavě. "Žádné protahování trasy i tak už je dost hodin a přece jen nechci být celou dovolenou zase nemocná."
Došly jsme do Hartvíkovi, kde jsme se nakonec připojily k další účastnici s křížencem ohaře a s nimi jsme došly až zpět do startu/cíle. Nechaly jsme si zapsat čas, převzaly pamětní dřívko, a protože Ebča byla super milá celý den, tak jsem ještě zastavila u stánku a koupila jí plyšovou hračku a pamlsky, té malé zlaté potvůrce, co pro nás jela s páníčkem, jsem koupila aspoň malou plyšovou hračku, když pamlsky nemůže. Celý den byl super, nádherné slunečné počasí (jen ten vítr byl nebezpečně jedovatej).
